Dalsi stranky: Den 1 az 56 Den 57 az 102 Den 103 az 127 Den 128 az 172 Den 173 az 214 Den 215 az 312 Den 313 az 383 Den 384 az 467 Statistika Cesty

Z Goe do Kalkaty

Den 103 az 109; 31.10.2006 Bangalore - 6.11.2006 Chennai (Madras)

Nocni vlaky uz zname a jsou pro nas vice nez pohoda. Vlak z Vasco-da-Gama ma navic prijet do Bangalore kolem 11 hodiny, takze odpada i ranni vstavani. Porad nam ale vrtalo hlavou, proc mame na listku misto Bangalore napsano Yeswantpur. Kdyz nas pruvodci na tomto zapadlem nadrazi opravdu kolem 11 vysadi, mame jasno. Jsme nekde v pr... Az nadrazaci nam vysvetli, ze je to nejaky predmesti Bangalore. Bangalore je totiz nejvice se rozvijejici mesto Indie. Sidli tu rada pocitacovych firem z celeho sveta a je tak nazyvano Indicke Silikon waley. K tomu si pridejte 8 milionu obyvatel a jsme doma. V Yeswantpur chvilku chaosime, riksaci nas chteji za 150Rupek hodit do mesta. My se nedame a na cerno jedeme nejakym vlakem na central station. Tam koupime listky na pozitri na dalsi nocni vlak do Madurai. Listky na sleeper sice uz nebyli, ale hodna pani u okynka mi prodala jakysi specialni listek s nazvem TATKAL. Proste je drazsi o 150R, musite si ho koupit ze startovniho do ciloveho mesta a spite. Kluci maji normalni listky po 210R ja zaplatil za TATKAL-listek 460R. No ale jedu. Hned naproti nadru je obrovsky autobusak a tak nez se na nem poradne rozkoukame, uz sedime v plechovym busu a preplnenym mestem to valime nekam smerem k nasemu dalsimu cily, mestu Srawanabelagola. Nazev dlouhej, ale misto primo svate. Po 4 hodinach jizdy a jednom prestupu jsme tu. Srawanabelagola je totiz svatym mistem pro dalsi nabozensky fanatiky a to Janisty. Na vysokem kopci tu vytesali sochu sveho svateho. A to ne jen tak nejakou. Socha je 18 metru vysoka a je vytesana z jednoho kusu kamene. Pravem je tak oznacovana jako nejvyssi monoliticka socha na svete. Horsi je, ze k ni musime vystoupat po 614 schodech, samozrejme taky vysekanych ve skale. Pekne spoceny jsme za par minut na hore. Zato jsme ale odmeneni krasnym vyhledem na protejsi templ a okolni skaly. Samotna socha je obrovska. Ani se mi snad nevejde do objektivu. Celou si ji obejdeme, svaty mnich u obri nohy prida motlidbu a kvitek za ucho. Uz se stmiva a tak se rozhodujeme co dal. Nic dalsi tu asi k videni neni a tak se trmacime znovu 4 hodiny zpet do Bangalore. Ridic jede po tme zase jako prase. Prsi a tak mame docela strach, ze mu to na ustreli. No neustrelilo. Hledani hotelu v Bangalore v noci je teda taky dost zazitek. Chodime porad sem a tam a skoro vsude plno, nebo drajo, nebo cizince neberou. Nic co by nam vyhovovalo jsme nenasli a tak spime v trojaku za 475R. Po ubytovani se k castce najdnou jeste pripocita 8procent dan a jsme na 513R. Recepcni si navic jeste rekne o zalohu 600R. Jo to je Indie.

Srawanabelagola - sklani templSrawanabelagola - obri socha, obri noha

Dnes mame v planu prohlidku Bangalore. Celkove tu nic zajimavyho neni, ale kdyz uz jsme tady. Riksou se nechame dovezt k Titus palaci a vedlejsimu hradu. Nic moc a tak pokracujeme pesky. Pruchod mestskym trzistem (City market) je o dost zajimavejsi. Na ulicich lezi doslova plesnivy lidi, vsude stanky, zebraci a uprostred autobusak. Mraky lidi se rvou do mestskych autobusu, vsude odpadky a smrad, no pro Evropana proste parada. Dal uz je moderni centrum s vezaky a vladnimi budovami. U parlamentu nas odchyti riksak, a ze nas jako bude vozit po meste za 30R za hodinu, jen kdyz s inm na 10minut pojedeme do suvenyr shopu. Jo tak tohle uz zname z Bankoku. Radi prijimame a hura do obchodu. Obchod je to veliky, krasny a predrazeny. Pomalu si vsechno prochazime a lzeme az se z nas kouri. Kdyz si vymyslime i manzelky je prave cas na odchod. Riksak je spokojenej, my jsme si krasne zalhali, videli jsme bronzovou sochu Ganese za 100.000Kc a navic nas ted riksak veze k Bangalore palace, ktery je mensi kopii anglickeho Windsoru. Do palace je ale drahej vstup a tak nejdeme. Hlidkujici policajti nam ale nedovoli ani palac vyfotit a to uz je teda vrchol. Pekne od plic si zanadavame a palac si vyfotime z rozjizdejici riksi. Riksak nas pak vyhodi na nedalekem centralnim stanovisti mestskych busu. Chystame se jet asi k 12km vzdalenemu templu Ganese. Jo abyste byli v obraze. Ganes je hinduisticky buh, ma sloni hlavu a 4 ruce. Proste jsme si ho oblibili a navic se dobre predvadi po tretim pivu.. Z trapne cesty se ale vyklube polodenni zalezitost. Za hodinu a pul jsme u templu, 40km jizne od Bangalore a to jeste se 2 prestupy. Navic se ztmiva a v 9:15 nam jede vlak. Pofotime rychle Ganese a stopujeme busy zpet do Bangalore. Ani jeden nam ale nezastavi. Mistni poradi, at jdeme asi pul kilaku do vesnice. Tam uz je sice zastavka a 20 mistnich, ale busy porad nestaveji. Uz mame docela lepa, ze nestihneme vlak. Vse ale dobre dopadlo a kolem 8 jsme na nadru, behem na hotel, rychle zbalit, koupit jidlo a v 9:15 jsme ve vlaku. Uff. Listek-TATKAL mam ale do jineho vagonu nez kluci a tak az rano v Madurai. Pred pulnoci ale prichazi Robert, a ze se jim podarilo premluvit jednoho borce z kupe a tak je tu nocni i vymena.

Ganesha Templ - Bangalore

Na Madurai se tesim jako malej kluk. Jsou tu totiz chramy Minaksi, ktere maji veze (gopuramy) posety barevnymi sochami bohu, buzku, zvirat a ostatni hindu haveti. Rano na nadru je ale situace trochu jina. Nas planovany vlak do Rameswaramu zrusili a tak se nas riksaci snazi ulovit na busy v protejsich cestovkach. Listky zacinaji na 150R, coz neni moc, ale z principu je nekupujeme. Kdyz je po chvilce nabizeji za 80R, hned vime odkud vitr fouka. Fuck a jdeme zpet na vlakac, kde nechame v uschovne bagly. V rohu nadru se jak na zavolani objevi stanek z informacemi. A uz je to tu, bus stoji jen 50R. Jo riksaci jsou havet. K chramum Minaksi je to z nadru jen par minut. Presto nez tam dojdeme, uz nas otravujou chlapci-krejci a ze nam za 40R usijou novy kalhoty. To vypadame tak blbe? Jeden jde s nama az k templu a za prohlidku suvenyr shopu, muzeme vylezt na strechu a prohlidnout si Minaksi pekne z vrchu. Z vrchu je to parada, ale slunce sviti primo do objektivu, takze z fotek nebude asi nic. V templu je to parada. Lidi zapalujou svicky, davaji dary, kazdej se modli k tomu svymu bohovi. Do svatyne je klasicky nehindum vstup zakazan, ale tak nejak po cesku to proste projdu a nez me policajti vyhodi, stihnu si prohlidnout svatyni se stribrnou sochou boha Sivy. Breny to da az na podruhy, Rob je slusnej a zakaz dodrzi. Ale i pres dalsi zakaz foceni a nataceni, fotime vsichni. A uz je tu babka a kde mame listke na fotak za 50R. Vymluvime se na policajty, jako ze nam to dovolili a slibime ji, ze uz fotit nebudeme. To samozrejme neni mozny a tak hrajeme stridave na schovku a na honenou. O 50R nejde, jde o princip ze. Indove samozrejme neplati nic. Kdyz si prohlidneme i posledni z 12 barevnych vezi, je tak akorat cas na odchod. A uz jsou tu zase krejci, a ze novy vzduxny a lekhy kalhoty by se nam tady na jihu sikli. A tak si Breny zkousi domluvit usiti kratasu. No kdyz to krejcik vsechno pomeri a spocita, je tu cena 320R. Ze slibovanych 40R docela mazec. Se smichem opoustime kramek a pecho pokracujeme k palaci Tirumalai Nayak. Palac je jednou z nejstarsich budov ve meste a kdyz si k tomu pridate indickou peci o pamatky, tak to jeho stari hned na prvni pohled poznate. Zanedbana zluta budova je ale dost velika a tak prece uvnitr musi neco zajimaveho byt. Nebylo. Ale zachody byly super. Cestou k nadru se zastavime na internet. Mam na flashce stazene informace o Bangladesi a Barme a uz je cas je vytiknout. Jo ale v Indii to neni jen tak. Kdyz soubory konecne pripravim k tisku v nejakem text-indickem editoru, nejde tiskarna. U sefa na hore ale funguje a tak to pejne nahrajeme na disketu a hura k sefovi. Sef ale nema na svem pocitaci diketovou jednotku a tak zpet do kavarny a ze prepalime na CD. Vypalovaci pocitac nam ale disketu nejak necte. Ale na 10 pokus to zvladneme a CD vypalime. Uf. Ted uz jen vytiknout tech 20 stran. Borec se ale vraci za neskutecnych 40 minut. Text je totalne rozhazenej (asi jinej text-editor u sefa), nektery pismena uplne chybi, z 20 je 25 stran. Manik si to vsechno pekne nauctuje a zapocita asi svuj pobyt na netu. My po sobe chvilku nevericne koukamene a uz neklidne zaplatime. Jo to je Indie, lihne pocitacovych odborniku. Na nadru vyzvedneme bagly a MHD se presuneme na 10km vzdaleny terminal. No terminal. Manik co s nam jede v busu nam prozradi, ze Rameswaram je plny podvodniku a zlodeju a ze si mame davat pozor. Pak se z nej vyklube fanousek Hare Krishna a hned v tom mame jasno. Alespon nam koupil listky za 49R a vysvetlil, ze vlaky do a z Rameswaramu uz pul roku nejezdi, protoze se stavi novy koleje. To je ale pro nas dost spatna zprava, protoze jsme odtud chteli pokracovat primo k Madrasu. No uvidime co se da delat. Kazdopadne plechovy bus jede slibovane 4 hodiny a tak zadky a nohy dost boli. Rameswaram ale stoji za to. Je mimo jine nazyvan Varanasi jihu. To muzeme potvrdit. Mestecko lezi na ostrove a je plne poutniku modlicich se v obrovskem templu a koupajicich se v mori. Odtud totiz Rama preletel uzinu na Sri Lanku a ve svem letajicim vimanu zachranil svoji manzelku Situ. Jeho kamos Hanuman (vladce opicich lidi) si na Sri Lanku dokonce postavil most. Dnes je ale cely pod vodou a neni tak videt. Tak to byla mala ukazka ze svate hindu-knihy Ramajany a zase zpet do mesta. Najit pokoj v Rameswaramu neni zadny problem. Mame tu pokoje vseho druhu. Od blesaren, pres smradlave diry az k "luxus apartmanum". No je to prehlidka humusu. V polovine ubytoven doslova propukneme ve smich. On takovy tripokojak s jednou posteli, plesnivymi zdmy a dirou ve zdi misto sprchy dost pobavi. Navic kdyz tu za nej chteji 75R za vsechny (35Kc). Dost bylo srandy. Vezmeme normalni dvojak s vetrakem a koupelnou za 350R a jdeme na veceri. Jenze nikde tu neni standartni restaurace. Poutnici tu zerou (sorry, ale jinak to napsat nejde) rukama skoro ze zeme. Ti bohatsi ji z palmovyho listu. K jidlu jsou jen misky s neurcitou omackou. No ja ani Breny to nedame. Rob zustane a jako vzdy je maximalne spokojen. My asi po hodine usilovneho hledani konecne najdeme. Restaurace normal, zadny lidi, jidlo dobry a levny. Vecer si o tom pekne povykladame na pokoji a po mimoradne studene sprse ulehame.

Chramy Minaksi - MaduraiPalac Tirumalai Nayak - Madurai

Noc byla jedna velka bitva s komarama. Zapalujeme specialni odpuzovac, strikame spreje, ale vse marne. Rano jsme pozrany az za usima. Dame snidani a riksou jedeme na vlakac. Ten narozdil od vlaku jeste funguje. Slusnej chlapik nam vysvetli situaci ohledne vlaku a koupi nam listky na zitra v poledne z Madurai do mesta Villupuram. Do Madurai budeme muset samozrejme tim plechovym busem. Od nadru dojdeme pesky chudinskou ctvrti skoro az k mori na hlavni silnici a stopujeme busy jedouci dal na vychodni pobrezi ostrova. Nez ale bus prijede, jsem naprosto vyrizenej. Po ulicich letaji snad miliardy much a vsude smrdi rybina. Nic horsiho jsem v zivote nevidel. Porad musim popochazet a odhanet doterny muchy. Na vsechno sedaji, vsechno zerou. Bus musi byt vysvobozeni. Kdyz ale nastoupime do standartniho plechace bez oken, muchy jsou opet tu. Kazdej druhej v buse rybar, takze zase smrad. Za 10km vystupujeme u pobrezi, muchy nikde, smrad nikde, proste raj. Z predesly hodiny je mi ale dost blbe. Na pobrezi si prohlidneme nove posteveny Ramuv chram. Ten puvodni znicil cyklon v roce 1964, stejne jako kus Rameswaramu. Kluci jedou jeste dal k Hanumanove mostu (dnes Adams bridge), ja to otacim a jede zpet do mesta. Tam si prohlidnu templ s udajne nejdelsi sloupovpu chodbou v Indii. Je docela pekna 1,2km dlouha. Svatine je ale zavrena, prej at prijdu ve tri odpoledne. Jeste si projdu zbytek mesta, pofotim zmalovany poutniky, jak se koupou v mori ve svaty vode a jde na hotel cekat na kluky. Ti prijdou az po pate hodine, takze hned balime a jedeme MHD na nadr, presedame a 4 hodiny to zase valime do Madurai. Cestou mi kluci vypravi zazitky z odpoledne. Valeli se na super piscitych plazich, dali samzeny ryby, pofotili poutniky a celkove si to dost uzili. Ja sem rad, ze uz jsme konecne odjeli z toho rybiho smradu. V Madurai vlezem do prvniho hotelu a po nocnim pubertackym filmu American pai jdeme spat. Vstaneme az vstaneme, jak rikame vstavani bez budika a po snidani se presuneme 200m na vlakac. Nasedneme do vlaku, kterej ma hodinu zpozdeni a 6 hodin to mastime do mesta Villupuram. Tam presedneme na bus a 2 hodiny se plazime 54km do mesta Tiruvanamalai. Tam najdeme klasicky hotel a chystame se na veceri. Proste klasickej presouvaci den. Jenze co by to bylo za den bez pribehu ze!!! Do mesta Tiruvanamalia (dale Tiru) jsme prijeli kvuli svate hore Arunachala. Zde buh Siva sestoupil na zem v podobe ohniveho sloupu. Mistni horu dost uctivaji a kazdej prosincovej uplnek tu poradaji festival. Kolem pul milionu lidi jde pout kolem hory (14km) a pak vystoupi na kopec, kde 10 dni hori obrovsky ohne, pripominajici Sivu. No a co myslite. Dnes sice neni prosinec, ale je uplnek a od hoteliera se dozvime, ze takovej malej festival je kazdej uplnek. A tak se hned prezouvame do bot, rusime veceri a rychle k hlavnimu templu kde pochod ve 22 hodin zacina. U Templu uz hori ohne a mistni ve velkem kupuji svicky a jakesi horlave kousky. Ze by PEPO. I my nakoupime horlaviny, susenky a ovoce a zarazujeme se do pruvodu. Konec ani zacatek neni videt. Pruvod se po ceste zastavuje u kazdeho templu a zapaluji se svicky. Tak se samozrejme pridame i my a vhodime do ohne PEPO a pridame malou poklonu. Pak uz si to slapeme porad doprava kolem hory. Mistni jdou dle tradice skoro vsichni bosi, na to jsme si ale my evropsti povaleci netroufli. Ono 14km je 14km. Porad se pokousime odhadnout pocet lidi. Urcite to musi byt nekolik tisic, protoze zastup je nekonecny. Sem tam se v pruvodu objevi i skupinka zpivajici modlitby, k nimz se hned z vesela pripojujeme a snazime se prozpevovat s nimi. Pokazde nam ale proste utecou. Nechapeme jak muzou jit takovou dalku tak rychle. Za 3 hodiny jsme zpet u hlavniho templu, kde spalime posledni obeti a cekame, jestli se pude vystup i na vrchol hory. Nic ale nedeje a tak se protlacime hordou mistnich k hotelu a za chvilku spime jako spalky. Druhy den mame v planu vystup na horu Arunachala. Nejdriv si ale jdeme prohlidnout hlavni templ, ktery ma byt od 12 hodin zavreny. Areal je to zase obrovsky, jizni vez je 60m vysoka, no je to narez. po prohlidce vyrazime na horu, ale Rob se odpujuje a jde na hotel. Arunachala je kopec poradnej, kolem 2100m a kdyz k tomu pridate 40 stupnovy vedro, mame na cele odpoledne o zabavu postarano. Cesta vede ze zacatku po schodech vytesanych ve skale, ale zhruba od tretiny uz se jde jen po kamenech. Mistni zase bosi, coz vubec nechapeme. Ja jdu v sandalech a z tezkeho terenu me pobolivaji chodidla. Maly destik preckame u poustevnika v jeskyni. Na kopec nas vede mladik, jmenem Ganes. Samozrejme je strasne chudej a ceka, ze mu neco dame. Po hodine vystupu jsme uplne vyrizeni. Nikde neni zadny stin a tak z nas leje pot jak z konve. Ganes nas ale zachrani a 15 minut se chladime v male jeskyni. Za dalsi hodinu uz jsme na vrcholu. Rozhled je uzasny. Pod nami cele mesto a hlavni templ jak na dlani. Hlavni atrakce je ale na vrcholu. Ve skale jsou tu vyryty stopy boha Sivy, kdyz sestoupil na zem. Kdyz je hlavni festival, zde n avrcholu hori obrovske ohne. Uplne cerne skaly to jen potvrzuji. U toho samozrejme musi byt i poutnici a tak chvilku debatujeme asi z 5 svatymi muzi. Ty samozrejme nejvic zajimaji nase penize a tak jim tu nejakou tu petku na zivobyti nechame. Pomalu se stahuji mracna a tak radsi prchame dolu. Svaty muz ale jen prohlasi "Siva blessing, no rain" a tak se prej deste nemame obavat. Na vrcholu potkame i sympatickeho Rakusana a cestou dolu se podelime o zazitky z cestovani. My mu povypravime o Pakistanu, on nam o Peru a Ekvadoru. Cesta dolu uz je o dost rychlejsi, hlavne uz nepali slunce. Siva nastesti porad drzi slovo a neprsi. Ani si nedovedu predstavit, jak bysme lezli dolu po mokrych skalach. Dole dame Ganesovi 20R na skolu a vracime se za Robem na hotel. A jak Siva rekl, tak se stalo. Jen co jsme opustili horu a vkrocili na ulici, strhne se poradna bourka. Par minut jsme ukryty u manika v kramku, ale prset neprestava a tak na to dlabeme a jdeme v desti. Alespon se nam trochu vyperou veci. Na hotelu se s Robem domluvime, ze dneska uz nikam nepojedeme a prestehujeme se do lepsiho hotelu, skvele povecerime z palmovych listu a vecer i trosku popijeme. Po takovych dvou narocnych vyletech si to opravdu zaslouzime.

RameswaramTiruvanamalai - uplnek

Arunachala hillArunachala hill - vrcholovka

V poledne zvedneme zadky a busem se za 4 hodiny presuneme do 8 milionoveho mesta Chennai, u nas znameho pod jmenem Madras. Zde mame v planu vyridit viza do Thajska, navstivit knihovnu palmovych listu a prohlednout si chramy v Kanchipuranu a Mahabalipuranu. Bus na s vysadi kdesi na obrovskem terminale. Asi 20 minut se nemuzeme poradne zorientovat, az v jedne hale objevime velkou mapu Channaie. Jo tak jsme asi 10km od centra. Lidi nam ukazou MHDbus na vlakove nadrazi Egmore. Parada. Nastoupime do poloprazdneho busu a hura do centra. Jenze je zrovna 6 vecer a mistni konci v praci, takze za par minut je bus narvany az po strechu. Asi deset mladiku visi ze dveri, lidi se na sebe tlaci, prelejzaji nase bagly a nadavaji si. Cesta k vlakaci navic trva skoro 40 minut a tak mame o zabavu postarano. U nadru uz na nas blikaji spousty hotelovych poutacu, ale vsechny jsou nejak predrazene. Kdyz v 10 hotelech neuspejeme, pecho pokracujeme dl do centra. Za hodinu hledani, porad nic. To se nam snad jeste nestalo. Nejvic nas vytaci takova mala chytra mistni blbost. Kazda restaurace se totiz taky nazyva hotel a tak uz na nas parkrat nevericne koukali, co tu jako delame. Bagly tezknou, sily dochazeji. U Spenzer plaza bereme riksu do ctrvti Triplicane. A byla to dobra volba. K nasi velke radosti je ulice plna hotelu a hotylku a restauraci. Zustavame hned v prvnim za 300R noc a jdeme se nadlabnout. Po veceri zainternetujeme a dlouho do noci debatujeme, jak to asi bude zitra v knihovne palmovych listu probihat. Budeme tam mit vubec listy? Dozvime se neco o nasi minulosti a budoucnosti?

Den 110 az 111; 7.-8.11.2006 Knihovna palmovych listu - Chennai (Madras)

Je rano 7.listopadu den Velke rijnove socialisticke revoluce, bratr Pavel ma 18. narozeniny a nas ceka navsteva knihovny palmovych listu. Vstaneme brzo a po male snidani se snazime nejak dostat do ctvrti Koturpuram, kde ma sidlit Thajska ambasada. Vizum do Thajska potrebujeme jako sul, tak proc si ho nevyridit tady v Madrasu. Alespon budeme mit vice casu v Kalkate na vyrizeni viz do Bangladese. Jenze MHD v Madrasu je jeden velkej chaos. Busy sice jezdi vsude, ale to jejich znaceni. Klidne najdete bus 18, 18A, A18, nebo A18A. Dvakrat presedneme, trikrat prejdeme na jiny zastavky, ale nas bus 21G nemuzeme porad dostihnout. Az chlapek poradi jet vlakem. Mestske vlaky tu funguji dobre, jen ty nadrazi nejak nestihli dostavet. Kazdopadne jsme tu. Riksa nas popoveze k ambasade, ale tam sedi misto Thajcu Indka. Nase obavy se hned potvrzuji. O vizach nevi vubec nic a kdyz se zeptame, normalne ot hleda na netu. Kdyz uz se konecne domluvime na dvojvstupnym tranzitnim vizu a dostaneme formulare, tak jsme odeslani nekam 5km do kancelare kde prej viza vydavaji. Aha, oni se nevydavaji na ambasade??? Riksou popojedeme dal, projdeme skoro vezenskou prohlidkou a sympaticky Thajec se uz na nas smeje. My na nej, jdeme k okynku, vysvetlime mu trasu a borec at mu ukazeme letenku. Vysvetlime mu, ze jedeme po zemi, ukazu mu kteryma pujdeme prechodama a pridame i vizum do Australie. Borec se odbehne zeptat, ale bez letenky nam to prej nevyda. Kdyz nam na konci rekne, ze za vydani viza je 400R poplatek, skoro vybouchneme. Fuck byrokraticka Indie, viza si vyridime v Bangladesi nebo v Barme. Nedobre naladeni hledame bus do ctvrti West Tambaran, kde je knihovna. Tambaran je ale 20km nekde za mestem, takze bus jede skoro hodinu. Brenymu je navic po vcerejsi veceri nejak blbe, ale knihovnu se nam po dlouhem hledani podari najit. Je to normalni barak v bohatsi ulici, jen dle cedule s napisem Sri Agasthiya se da poznat, ze jde o tajemnou knihovnu palmovych listu. Nevim jak moc jste z timto tematem obeznameni, tak se to pokusim v par vetach objasnit. Zhruba pred 5000 lety napsalo 7 Risich (polobohu) zivotopisy-osudy zhruba 80.000 lidi na palmove listy. Tyto palmove listy byly ulozeny do knihoven palmovych listu, kterych je v Indii asi 12. Na kazdem listu je napsana cela minulost i budoucnost kazdeho cloveka, ktery knihovnu navstivi. Chytri si vsimli, ze uz tohle je zahada. Co kdyz tam prijedu a muj list tam nebude. To se samozrejme muze stat. Urcite si rikate, ze 80.000 lidi je malo, kdyz jich v Indii zije pres miardu. Kazdy urcity cas se totiz Nadi (predcitatele z palmovych listu) sejdou a pri nabozenskem obradu se obsah listu nejak zmeni. Proste vyvolaji Risiho a on ty listy zmeni. Nebudu psat, ze je prepise, protoze to by asi trvalo dlouho, proste se obsah listu zmeni. Ti lide co do knihovny neprisli, se vymazou, novy pribudou. Takze vy do knihovny prijdete, date otisk palce a dle tohoto otisku najdou Nadi vas balik palmovych listu. V kazdem baliku je zhruba 30 listu. Aby Nadi nasel ten vas jeden, polozi vam par otazek, aby si byl jistej, ze je to vas list. Pak by vam mel obsah listu precis a vy byste se meli dozvedet veskere informace o sve minulosti, rodicich , sourozencich apod. Kdyz si zaplatite dalsi penize, muzete si vybrat dalsi kapitoly z listu (je jich 14), tykajici se budoucnosti. Muzete se tak dozvedet, kdy se ozenite, kolik budet mit deti, kdy umrete, co jste byli v predchozich zivotech a do ceho se v pristich reinkarnujete. Kdyz tomu co vam Nadi precte neverite, muzete si zajet do jakekoliv jine knihovny a tam by vam meli z listu vycist uplne to same. Ano, je to cele zahada a proto jsme se rozhodli sem na daleky jih Indie prijet a prijit tomu na kloub. Nez jsme do Madrasu dorazili ptali jsme se na knihovny ruznych lidi ve vlaku, v buse apod. Nekdo rikal, ze je to pravda, jiny zase ze je to blbost a vyhozeny penize. Urcite vas taky zajima, kde jsme na to prisli. Vycetli jsme to z knihy dvou mladych Nemcu Annetty a Thomase Ritterovych, kteri knihovem navstivili nekolik a to co popsali ve sve knize se zda byti neuveritelne. (Dalsi info na www.nadiastrologer.org). Takze jsme v knihovne v Madrasu predcitatele pana Durai Subburathnam, ktery cte z palmovych listu, ktere napsal Risi Agasthiya. Jsme cely nedockavy co se bude dit. Celym domem zni tajemna hudba, ze by predcitani? Hned se nas ujme chlapik a kdyz mu vysvetlime, ze jsme sem pred 8 dny volali, svoli ze nas dnes v podvecer prijmou. Je neco po dvanacte, tak si tu proste par hodin sedneme do cekarny s televizi a pockame. Jeste pred tim na nas dost necekane vybali, ze za precteni prvni kapitoly z listu se plati 1000R a za kazdou dalsi po 500R. Ze se bude platit jsme cekali, ale ze to bude tolik a ze to na nas vybafnou jako prvni informaci jsme tedy necekali. Kazdopadne se domluvime na prvni kapitole a dalsi si kdyz tak pak priplatime. Pak si nas prebere Nadi a jdeme dat otisk pravyho palce. Otisky dame celkem 3, prohlidneme si skrin plnou starych svazku palmovych listu a vyfotime se spolecne pred obrazem Risi Agasthiyi. Hm, to byl docela dobrej zacatek. Brenymu je porad hur a hur a na zachode hazi jednu savli za druhou. Sem tam to prolozi zachodem, az mame o nej s Robem strach. Chceme nakoupit nejaky jidlo a hlavne vodu pro Brenyho, ale venku je pravej monzunovej slejvak. Voda uschne a tak to prebehneme. Po 2,5 hodinach jde Breny prvni na radu. Vraci se za hodinu a ctvrt ponekud rozladen. Hned vyzvidame jak to probihalo. Brenymu donesli nejprve jeden svazek a Nadi zacal postupne z jednotlivych listu recitovat. Listy jsou totiz psany ve starotamilstine a navic ve versich. Nadi vzdycky predspival kousek textu, pak polozil otazku v tamilstine a druhej manik to prelozil do anglictiny. Tak sli za sebou otazky typu jmenujes se Kamil, tvoje matka je rozvedena, mas bratra, je ti vice nez 30 let, studoval jsi univerzitu apod. Vy odpovidate jen ano nebo ne. Kazdopadne z prvniho baliku Brenymu list nenasli, tak Nadi dosel pro jiny a otazky pokracovali. Protoze otazky se porad motali kolem tematu jmena a rodicu, Breny nevydrzel a svoje jmeno a jmeno matky a otce jim proste rekl. Pak dostal jeste par otazek a najednou se jeho list objevil. Nadi mu z nej precetl vse co mu Breny rekl, nebo na co jim proste odpovedel. Pak mu Nadi rekl, at jde do cekarny a ze jaho list prepise do sesitu a pak mu ho spolecne celej prectou, prelozi a nahrajo na kazetu. Breny se jich hned zeptal, at mu reknou jmeno jeho sestry. Borci zacli delat, at je v klidu, ze se celej list musi prelozit. Vecer pred 7 hodinou si pak Brenyho zavolali podruhe a v podstate mu zopakovali vse co jim rekl. Nic noveho, nic navic z minulosti. Sestru samozrejme taky nerekli. Ke kratke minulosti pridali horoskop do 65let a Breny tak bude mit 2 manzelstvi, bude mit 2 deti a bude strasne bohatej. A vsechno si to vydela v Ceske republice. Dalsi jde na radu Rob a jeho hledani ani po 3 balicich neni u konce. Ani Rib uz nemuze vystat stale se opakujici otazky typu je ve jmene tveho otce T,K,H,J,L apod. a poda jim listek se svym jmenem, datumem narozenim, a jmeny rodicu. Nadi na nej koukne a hned ho odhodi pryc. Kazdopadne jeho list porad nemaji, takze at prijdeme spolu znovu zitra. Za Brenyho zaplatime 1000R a pridame par narazek typu "Ze je to dobrej bussiness". Nadi hned oponuje, ze je to sluzba. To uz se smichem, ale zklamani opoustime tajemnou knihovnu palmovych listu. Cestou ve vlaku potkame chlapka, kterej z Brenyho sesitu normalne tamilsky predcita a pridava svou zkusenost z knihovny pred 10 lety. Vse co mu rekli, byla pravda. Zitra jdeme na radu s Robertem a celou noc pripraujeme plan, jak ten jejich podvod odhalit.
Ted pridavam primo Brenyho zkusenost: Zdravim z Madrasu, vcera jsem vyhodil 1000 rupii zhruba 500 Kc za nic, vsechno v ty knihovne je velkej podvod, ale verim ze vetsina jednodussiho obyvatelstva coz jsou tady skoro vsichni jim na to skoci. Jinak ta knizka byla napsana nekym kdo byl dobre vzdelanej v hinduismu a indicky kulture a zalozil si na tom vynikajici bussiness. Zjistili jsme ze ty lidi co to napsali maji v Nemecku cestovku a vozi sem zakazniky za velky penize. Abych to popsal. Prisli jsme k velkymu honosnymu baraku kde stal zaparkovany jeep. Sli jsme dovnitr a bavili se na recepci s nekym kdo nam dal nabidku a rekl si 1000 rupii 500 korun za obecnou kapitolu a dalsich 500 za dilci kapitoly kterych bylo 12. Objednali jsme si obecnou za 1000. Pak nam vzali otisk palce na pravy ruce a sli jsme cekat na horu do mistnosti s televizi kde sedelo i nekolik Indu kteri si tam chodi pro radu. 3 hodiny trvalo nez nasli jakoby svazky palmovych listu ktere mi patrili tak si me zavolali. Chlapek odhazoval jeden list za druhym a snazil se uhadnout jak se jmenuju zpusobem je v tvym jmene pismeno k nebo r a podobne kolik slabik ma tve jmeno, je ti vic nez tricet let ? Takhle me zpovidali 90 minut a polozili mi asi 160 otazek. Moje jmeno uhadli kdyz vedeli 4 pismena a ze ma 2 slabiky, jmeno otce a mamy jsem jim po jejich velkem trapeni rekl sam. Neuhodli proste nic a ve chvili kdy si mysleli ze uz vi hodne, tak odesli z mistnosti s tim, ze musi najit jiny svazek listu, protoze muj list v tom prvnim svazku neni. Pak zacla komedie, chlapik prisel odhodil asi dalsich 20 listu a nic nesedelo a pak najednou rekl narodil si se 17.9. 1977 ? jmenujes se Tomas ? Je tvuj otec Dobroslav a matka Jirina ? Povidam to sedi. A oni tak to je tvuj list. Ja jsem se zacal smat a povidam ty vole, vzdyt to jsem vam rekl ja uz pred tim. A oni co ze ? Ja povidam OK tak mi prosim te rekni, jak se jmenuje moje sestra, kdyz je to tam napsany. No a ty cikani to zahrali do autu s tim, ze to musi prelozit ze starotamilstiny a podobne. No a tak jsem cekal dalsi 3 hodiny, coz byla doba kterou jakoby prekladali muj list. Pak si me zavolali a zaclo velky divadlo vyvolavani risiho Agastji. Potom chlapik ve starotamilstine cetl preklad meho listu uz ze sesitu a dalsi chlapik mi to prekladal do anglictiny a zaroven nahraval na kazetu. Prednes byl typu, Je devet planet z toho 7 se toci kolem Slunce po smeru a 2 proti smeru hodinovych rucicek. Ty si se narodil ten a ten den a planety ti byli nakloneny. Tvuj otec se jmenuje Dobroslav a tva matka Jirina. Je ti naklonen taky Lord Siva, Visnu a Lord Ganes tvy znameni v hindu je libra a vasanta. Risi Agastja si mysli ze bychom meli nahlednout do tve budoucnosti kapitoli cislo 13............. Takze z me minulosti mi po tomto obradu rekl vsechno co jsem mu rekl prve a pak si vymyslel budoucnost az do 65 let. Podle tech cikanu a komiku budu mit 3 zeny dvakrat se rozvedu ve 38 budu mit operaci, v praci vydelam strasne penez, budu mit 2 deti, atd......... proste jsem jim chtel neco rict, ale odesel jsem se vsi slusnosti a podekoval jsem a zaplatil. Kluci neprisli na radu vubec a sli tam pres muj odpor dneska. Co uz, kdyz uz jsme tady, tak pro pobaveni dobry. Chystam se napsat tem lidem do Nemcka, co napsali ten blaf maila, jestli se nestydej prosperovat na podvodech a lzich a komedii. Nicmene na tom je zalozena demokraticka spolecnost.

Druhej den se opet slozite presuneme z centra do ctvrti Tambaram. Tentokrate busem a vlakem, ale stejne je to vic nez hodina cesty. Plan uz mame snad dobre pripraveny. Kazdopadne jim uz zadny penize nedame. Schuzku mame domluvenou na 11, ale prijdeme az o pul 12. Nas prekladatel tu ale neni vubec, ale po 15 minutach dobehne a ze prej s nama jel ve vlaku. Dobry a kdy pujdeme na radu. Roba si zavolaji asi po hodine cekani a hledaji spravny list ze vcerejska. Otazky stejneho razu pokracuji, ale z niceho nic je list na svete. Za 15 minut je Rob u me v cekarne. Proste ho za 15 minut nasli a precetli mu z neho, ze jeho matka je Igor a ... Chapete, ze si to pamatovali z toho papirku ze vcerejska. Tata je Igor. I Robert se chce zeptat na neco jineho z minulosti, ale prekladatem normalne odejde z mistnosti a Nadi neumi anglicky. Vse mu reknou pri predcitani. Pak mam jit na radu ja, ale to musi vsichni na obed. Tak jdeme na hodinu na internet, ale i pote na nas tak trochu kaslou. Porad nas posilaji cekat do horni cekarny, ale tam je asi 40 lidi a navic i kamera. Tomu se chceme vyhnout a kdyz jsme vyhozeni z prizemi, sednema si na terasu v prvnim patre. Tam dame rec s Indama o knihovnach. Vsichni tomu veri. Manik nam ale rekl, ze se objedanl, domluvili si cenu 250R, ale ve finale zaplatitl 500R. Ale zato dostal vice nez pozitivni zpravy o budoucim zivote. Kolem 4 odpoledne uz to chce Rob zabalit, ale ja sem jeste nebyl ani na hledani listu a tak ho premluvim, at pocka, ze proste musim mit vlastni zkusenost. Jdu za Nadim a reknu mu, ze uz tu cekam 13 hodin a on me hned ujistuje, ze pudu hned na radu. Domluvime se, ze pudu jeste pred Robovym ctenim. To ale neklapne a prvni jde Rob. Za pul hodiny prichazi uplne vysmatej a ze jim to predcitani v pulce stopnul a at mu reknou neco o jeho minulosti, proste neco co jim nerekl sam. Borci hned tvrdi, ze je to v jine kapitole a tak jim Rob na rovinu rekne, ze tomu neveri a v par minutach je vyhozen z knihovny. Samozrejme nic nezaplatil. Nez ho vyhodi, staci mi vse rici. Pro me to neni po vcerejsku nic noveho, ale mam trochu obavy, ze vyhodi i me. Prekladatel chvilku rve (prisel o provizi) a pta se me co mi Rob rekl. Odpovim ze nic a ze jel na hotel. Za pul hodiny jdu na radu konecne ja. Uz vim, ze je to blbost pro jednoduchy lidi, ale porad ve me hloda mala dusicka, ze treba ten muj list najdou hned na druhej pokus. No a navic to po 14. hodinach cekani prece nezabalim. Jsem uveden do mistnosti s obrazkama bohu a Risiho. Mam i jinyho predcitatele nez kluci. Ale toho arogantniho prekladatele mam stejnyho jako Breny. Uz z jeho prvnich vet poznam, ze sem tu uz jen na obtiz. Porad se ale snazim delat, ze se o to zajimam, ptam se na vyhledani listu, jak je oznacen apod. Prekladatel mi vysvetli ze dle meho otisku palce nasli meho boha a jeho znacka je na kazdem palmovem liste a pak mi rekne, ze pro me nasli dva svazky.
Tak zaciname z lustenim. Zde je seznam otazek, ktere jsem dostal:
Jsou tvy rodice nazivu?
Ma otec druhy manzelstvi?
Byl jsi na operaci zaludku
Jmenuje se otec Kristofer?
Jmenuje se matka Monika?
Jmenujes se Eduard?
Pracuji rodice v zemedelstvi?
Mas sestry?
Jses prvorozeny?
Mas jednoho bratra?
Jmenujes se Alexandra?
Narodil jsi se po cervnu?
Narodil jsi se v rijnu nebo listopadu?
Narodil jsi se v patek?
Narodil jsi se po 13. dnu v mesici?
Narodil jsi se mezi 13. a 19. dnem v mesici?
Narodil jsi se v nedeli?
Narodil jsi se v prosinci?
Jmenuje se matka Marie?
Jmenuje se matka Katarina?
Mate ve vasi rodine dvojcata?
Jmenujes se Selin?
Mas problemy se zdravim?

A tak nam skoncil prvni svazek listu. Nezjistili o me skoro vubec nic. Porad jsem rozhodnut, hrat s nima tuhle hru az do konce. Udelam si par dalsich poznamek, pridam par fotek palmovych listu a muzem jit na druhy svazek:
Narodil jsi se v 24. den v mesici?
Narodil jsi se po 24. dnu v mesici?
Narodil jsi se v zari?
Narodil jsi se v srpnu?
Je ti vice nez 35 let?
Je ti mene nez 35 let?
(dost zajimava otazka co?)
Jmenuje se nekdo v domacnosti Elis?
Jmenuje se nekdo v domacnosti Lina?
Je ti vic nez 30 let?
(odpovidam ne, coz je dost prekvapi a chvilku si neco vyjasnujou)
Narodil jsi se 1977?
(tak jste na to hosi konecne prisli!)
Mas dva bratry?
Jses zenatej?
(Mel jsem po dvou ANO, tentokrate NE, ale Nadi cte porad ze stejneho listu????)
Jsou tvy bratri zenaty?
Vystudoval jsi univerzitu?
Obor sociologie?
Jses zamestanany?
Tak podnikas?
Studoval jsi leceni?
Pracoval jsi v oboru elektro neo PC?
Jmenuje se matka Johana?
Je nekdo v rodine Reina?
Zajima te umeni?
(odpovidam NE a Nadi se me proste jednotlive pta na druhy umeni, jak ohudba, tanec, divadlo, kino atd. Evidentne vubec nic necte, stejne jako predchozich par otazek.)
Ma jmeno otce 4 slabiky?
Tak 4 pismena?
Mas ve svem jmene pismena K.L.J.P.R.S.?
(Zkousel i jiny, ale uz bylo videt, ze je vse marny)
Jmenuije se otec Kovinda?
Jmenuje se matka Sarah?
Jmenuje se otec Robert?
Jmenuje se nekdo v rodine Engelina?
Jmenuje se nekdo v rodine Kristina?
Studoval jsi zdravotnictvi, sociologii, spolecensky vedy, ekonomiku?

NE, NE, proste jsem studoval stavebnictvi. S usmevem na tvari cekam co bude. Borci na sebe mrknou, neco prohodi a slavnostne mi sdeli, ze muj palmovy list neni k dispozici. Tak dekujeme za navstevu. Jeste s nima zalaskuju, ze prijdu za 10 let. To je prej No problem. Co rici zaverem? At si o tom kazdy udela nazor sam. My v tom mame jasno. Je to skupina podvodniku, kteri proste jednoduchym lidem pokladaj otazky tak dlouho, az zblbnou. Pak na ne vyvali jejich minulost, coz je porazi a pak stoprocentne veri i budoucnosti. Jsou to cikani. Uplne nazaver pridam par svych zjisteni, proc si to myslim: Kdyby bylo k vyhledani listu potreba znat treba 5 veci, proc se na ne nezeptaji hned na zacatku a zkousi je zjistit slozitym pokladanim otazek - HRA O CAS. Kazdy palmovy list zacina stejne "Jmenujes se Tomas a narodil jsi se .. a tvuj otec se jmenuje ..." Proc se tedy pokazde nezeptaji prvne na jmeno a zkoumaji cosi o studiu? - POTREBUJOU VEDET CO NEJVICE INFORMACI. Proc vam po vyhledani listu nereknou nic dalsiho z minulosti? - ZE BY TO NEVEDELI, KDYZ JSTE JIM TO NEREKL. Proc je listu jen 80.000 - OPRAVDU JE RISI JEDNOU ZA CAS NEJAK PREPISI. Jak to ze tem lidem co priveze cestovka Annetty Ritterove vzdycky najdou jejich list po druhe otazce? - ZE BY UZ KNIHOVNA MELA VESKERE INFORMACE DOPREDU OD ANNETTY? A obecne info o nasi knihovne. V knihovne pracuje 15 Nadi predcitatelu a 2 prekladatele a denne sem prijde mezi 50 az 60 klienty, v nedeli dokonce 100 lidi. Cena za cokoli je pro Indy 250R, pro cizince 1000R. A to uz neni spatny vydelek. Jeep toyota na dvore je dukazem. No zaverem uz vam jen sdelim, ze to pro nas pro vsechny byla minimalne dobra zkusenost (zaplatili jsme jen za Brenyho, takze nas ta sranda stala cca 500Kc) a ze jsme pred chvilkou odeslali mail pani Ritterove do Nemecka, at uz neokrada lidi a najde si normalni praci. A jestli to neni podvod, tak o tom se vsichni presvedcime za 10let, kdy uz bude mit Breny par predpovedi od Nadiho za sebou. Manzelky, deti a penize mu prejeme, ale tu tezkou operaci v 38 letech ne. No a kluci me ted prekecali, at zverejnim i ten mail do Nemcka, takze je tady:

Dear Annetta, Me and my friends visited a Library of the palm leaves in Madras. We wanted to find out it after reading your book. I have to say that we are very disappointed of it. I do not understand the behaving of people who based all their bussiness on CHEAT, LIES and unprofessional performance only. I do not understand why you made a very huge advertisment of it by issuing of your book. But I think it is also a very good bussiness for you and your exfriend who is very well educated in Hindu religion, culture and historical sacred books as Bhagadvita or Ramayana and so on. I can imagine how do you run your travel agency. For example the people fill a questionnaire in Germany, you send the information to India and customers who will visit the library afterwards are very surprised and happy after Nadi call the exact information about them. In my opinion Nadis are very succsessful in country like India because of big ammount analphabets and uneducated people. No matter the customers pay money to Agency because you take them to India, worse is pretext and decoy of Library of Cheaters, who can make maybe a horoscope only. We think Nadiswindlers should to find a proper job and pay the taxes to increase the economy in India and reduce poverty in this poor but nice country. We found out you pay money as a charity to some school in India and it is very nice because everything else is a dirty trick.
Greatings from citizens from Czech Republic currently in India
Tomas Brenner
Tomas Zajic
Robert Havelka

Knihovna palmovych listuMy s Risim Agasthiya

Otisky jen od 8:30 do 9Palmovy list

Den 112 az 118; 9.11.2006 Chennai (Madras) - 15.11.2006 Kalkata

Tak dost bylo knihovny a palmovych listu a zpet k cestovani. Dnes vyrazime busem do 50km vzdaleneho mesta Mahabalipuram, plnem chramu a podivnych veci vytesanych primo ze skal. Bohuzel nas hned rano potkala dost nemila vec. V mestskym buse nas navstivil zlodej a bral vse co nasel. Takze jsme prisli o nejake ty Rupie, ale hlavne Rob prisel o fotak!!! Hruza, jsme na sebe a hlavne na vsechny Indy hrozne nasrany a slibujeme si, ze uz zase budeme na svoje veci davat obvykly pozor. Proste jsme prestali byt pozorny. Rozruseny dojedeme busem do Mahabalipuramu a tak nejak bez zajmu projdeme vsechny pamatky. Jsou tu chramy vytesany z jednoho kusu skaly, proste neskutecny. Pred destem se v jednom z nich ukryjeme a pak konecne majdeme skalni utvar nazyvany Krisnova hrouda masla. Je to kamenna koule, stojici na sikme skale. A nespadne a nespadne. Hned vedle je samozrejme kamenna maselnice, taky vysekana z jednohu kusu skaly. A to nas finale teprve ceka. Nedaleko nadrazi je primo ve skale vytesany obrovsky obraz - vyjev z Ramajany. Jeho rozmery 29x9m ho delaji nejvetsim na svete. Busem se pak presuneme zpet do Madrasu, kde to vsechno poradne zapijeme. Samozrejme na zal. Nastesti ma Rob doma jeste jeden fotak a tak s jeho brachou uz vymejsleji plan jak fotak do Indie poslat. A pri ty prilezitosti by nam poslal i 2000USD. Dalsi den si davam volno. Kluci jedou na planetarium a teosifistickou univerzitu. Ja pisu stranky na netu a vecer navstivim i super hindu templ nedaleko hotelu. Je to nejvetsi templ v Madrasu a k memu prekvapeni jsou v nem i 2 tzv. Pilire vitezstvi. Vypadaji jako nase telegrafni sloupy, ale jsou stovky let stare, kdy tento zpusob dorozumivani jeste nebyl znam. Podle hinduistu jsou to ale prave komunikacni sloupy, diky kterym se mnisi dorozumivali mezi jednotlivymi temply a diky predanymm informacim se tak dokazali ubranit vsem nepratelum. Pribeh je to urcite zajimavy a podobnost sloupu muzu jen potvrdit... Takze by to vsechno znali uz drive? Dal uvnitr templu potkam procesi jak z templu vynaseji "cosi" na nositkach. Hned jsu za nimi a pozoruji deni, kdyz ale udelam par fotek, jsem hned bez milosti z templu vykazan. Ale stalo to za to. Posledni den v Madrasu venujeme navsteve dalsiho chramoveho mesta Kanchipuranu. Strasnym zpusobem se zase dostaneme nekam na nadrazi (mestska doprava je horor) a skoro 2 hodiny se kodrcame do Kanchipuranu. Ve meste jsme o pul 12 a cas nas dost tlaci, protoze vsechny temply maji mit od 12 do 16 zavreno. Chceme hned na riksu, ale aktivni inzenyr chemie nas prej povozi zdarma autem. Samozrejme nas odvezl na jiny templ a zacal vysvetlovat jeho historii. My ale musime videt jiny templ a tak se ho zbavime a riksou dojedeme k nasemu chramu Ekambareswaram. Tady najdeme zahadne Pilire vitezstvi, polamany 2500 let stary mangovnik, zahadou obestrenou svatebni mistnost bohu Sivy a Parvati a na hlavni val "Galerii risi" nejsme vpusteni, pac tammuzou jen hindu. Uf, stihli jsme to, ale cekali jsme vic. Dalsi zahadou, kterou mame v tomto meste objasnit jsou letajici objekty tzv. vimany. Ty maji byt udajne vytesany v Kailasanathar Templu, jak letaji nad hlavami lidi. To tvrdi opet kniha manzelu Ritterovych o palmovych listech. Jo neco to nad hlavami lidi bylo, ale letajici objekty urcite ne. I male dite by poznalo slunecniky. Tim jsme se s Knihou o palmovych listech rozloucili na vzdy. Kazdopadne templ je to uzasny. Na jeho zdech jsou vytesany vsemozne postavy a pribehy a hlavni svatyni obklopuje dalsich 58 malych hrobu. Jestli tedy vimany nebyly, kdo nebo co znicilo Mohenjo Daro??? Pred chramem potkame jednoho nemce a ten nam tvrdi ze letajici objekty videl na jinem templu Dewarkaswarmy. Riksou tam hned dojedeme, ale vimany nikde. Kdyz to shrneme, jediny viman, ktery jsme v Indii videli, byl v Rameswaramu a to ten Ramuv ve tvaru ptaka. Tak byly nebo nebyly??? Odpoledne se vratime do Madrasu a lehce si projdeme modernejsi cast nazyvanou Gorgetown. Tam ale najdeme jen budovu nejvyssiho soudu a po tme se vratime na hotel. Dame veceri a presne v 20:15 se vydavame vlakem na 22 hodinovy presun do Bhubaneswaru. Suma sumarum, v Madrasu jsme toho moc zajimavyho nenasli.

Hrouda masla - MahabalipuramPilir vitezstvi - Kanchipuram

Co asi tak muzete delat 22 hodin ve vlaku? Spite, ctete, jite, spite atd. Jeste ze mam po vcerejsi "skvele" veceri chaos v brichu a takze se alespon zabavim chozenim na zachod. V Bhubaneswaru, mestu tisice chramu, jsme o hodinu drive a to v 17 hodin. U nadru vezmeme hotel, kluci daji veceri, ja dietka a koukame v TV na anglickou ligu. Rano jdeme na nadr koupit listky na zitra do Kalkaty, ale vsechno je plny, takze vezmeme klasicky waiting list na dnesni pulnoc. Mame cislo 11, takze by to melo vyjit. Hned sedame na bus a jedeme 40km k mori do mesta Konark. Tady se nachazi nadherny Chram Slunce. Cely chram je jakoby postaven na 24 kolech a je tazen 7 pary koni. Kamenna kola se udajne i tocila, ale to prokazat nemuzeme. Vic nas zajima vytesana kamasutra na zdech chramu. Milostnych poloh je tu sice mene nez v Khajurao, ale zato jsou vyzivnejsi!!! Busem pak zpet do Bhubaneswaru a pesky na hotel. Tam zbalime bagly a nechame je do pulnoci v uschovne na nadru. Waiting list se nam z 11 posunul na 10, coz neni prizniva zprava. Ze bysme si konecne jednou zkusili co se deje, kdyz proste luzko ve vlaku nedostanete? DO pulnoci casu dost, takze je cas na nocni prohlidku mistnich chramu. A ty jsou opravdu uzasne. Kazdy je krasne "opracovany" a na spicce ma polozenou jakousi placku, ci letajici talir? Do nejvetsiho chramu Lingaraja nas vubec nepusti, coz nas dost stve. Uvnitr je totiz obrovska socha boha Sivy, kterou Hindu omyvaji mlekem a bhangem, derivatem marihuany. Alespon si ho pofotime z nedaleke plosiny. Pak pomalu prochazime cele stare mesto, ktere je podobnych templu doslova preplneno. Puvodne tu totiz stalo na 2000 chramu, ale do dnesni doby se jich dochovalo asi 500. Do jednoho maleho chramu nas doslova zatahnou 2 mnisi a povidaji nam o historii mesta a templu. Moc se nam to libi a tak jim tu nejakou tu rupii nechame. Chram je opet poset vyjevy z Kamasutry. Nocnim mestem dojdeme k nadru, dame veceri a posedime na netu. A, waiting list je minulosti a lehatka do vlaku opet mame.

Konark - kola, ktera se otacela?Lingaraja - Bhubaneswar

Rano v 9 jsme v Kalkate na nadrazi Howrah. Nadrazi je to obrovske, takze chvilku chaosime a hadame se co dal. Breny se nedovola na Bangladesskou ambasadu, ale presto tak zkusime zajet. tezko najdeme nas bus kamsi na metro. S baglama je to docela mazec, pac vsechno je tu totalne narvany. Metrem popojedeme 3 stanice a pesky dojdeme asi 2 km k budove ambasady. U maleho okynka na ulici stoji dve pekny belosky a tak hned zjistujeme info. Hmmm. Je 10:45 a v 11:00 se okynko, kde se zada o viza zavira. Rob bezi za roh ofotit pasy a my rychle vyplnujeme formulare. Hotel v Bangladesi samozrejme nezname. Holky z Polska poradi, parada. Misto vstupu do Bangladese nevyplnujeme, protoze chceme vstoupit dost netradicnim zeleznicnim prechodem na severu. Ten se ale urednikovi vubec nelibi a do formulare musime napsat hranicni prechod Benapole, nedaleko Kalkaty. Pak zaplatime kazdej 1050R a okynko je zavreny. Zitra ve 14:00 si mame prijit pro viza. Uf, tak jsme to stihli. Holky si z naseho LP opisou par hotelu a mizi. My jeste asi hodinu kecame s Holandanem. Je oblecenej jako mnich a cestuje uz 10 let po budhistickych klasterech v Asii. Da nam par rad do Barmy a pak mizime i my. Metrem dojedeme k Muzeu a hledame hotel. V teto casti je jich mraky, jen si vybrat. Odezeneme nahanece a ubytujeme se v peknym trojaku s TV a teplou vodou. TEPLOU VODOU, no neco neskutecnyho. Hned vedle hotelu dame slusnej obed v "bily" restauraci. Jo belochu je tu jak maku. Na netu zjistime, ze vlaky na sever do Darjelingu jsou totalne preplneny a to dokonce na dalsich 7 dni. Ja zustavam na netu a hledam info o Barme a Laosu. Kluci jedou nekam koupit listky na vlak. Vrati se kolem osme vecer a listky maji!!! Samozrejme waiting list, ale jen 34. To by mohlo vyjit? K veceri si dam obvykly syr a konecne se pradne umejeme v teple vode. Rano zajdeme do protejsi dalsi bile restaurace na snidani a metrem dojedeme k hindu templu Kalighat. Neni spatny, ale chudinska ctvrt okolo je daleko zajimavejsi. Pak si vyzvedneme na ambasade nase vize. Super, Banglades je nas. Jenze primo na vizu je napsano, ze musime vstoupit a vystoupit jen na letisti v Dhace, nebo na prechodu Benapole. To se nam vubec nelibi, ale co se da delat. Proste zkusime vstoupit na severu a celnika se pokusime podplatit. Banglades je totiz treti na svete v korupci. Pak dame dlouhou rec s holkama z Polska a domluvime si schuzku na vecer. Odpoledne si projdeme jizni cast Kalkaty. Zbytek si nechavame na priste. Z Bangladese bysme se totiz meli vratil do Kalkaty a odtud odletet do Rangunu v Barme. A taky si tu musime vyridit viza do Thajska a samozrejme vyzvednout na poste na Robuv fotak. Vecer pokecame s holkama o cestovani. Jak to pozoruju, tak mezi Brenym a Monikou to dost zajiskri. Vymenime si maily, vyzvedneme Roba na netu a taxikem jedeme na nadr Saeldah. Na waiting listu jsme se sice nekam posunuli, ale pocitac hazi Brenymu a Robovy stejny cislo lehatka. Ptame se vsech ale nikdo nevi. Ve vagonu si pak na listu prectu, ze i ja mam stejny cislo lehatka jako nejakej Ind. Aha. My jsme totiz nedostali lehatka, ale kazdej jednu sedacku proti sobe. Hm, takze se asi spat nebude, teda snad bude, ale v sedu. No hlavne ze jedeme. Muj manik, ale asi nenastoupil a tak hned sedacky sklopim a mam lehatko. Kluci se dohadujou s pruvodcim tak dlouho, az jim za uplatek 200R najde dalsi volnou postel. Tak parada. Nakonec zase lezime vsichni.

V Kalkate se spi vsudeBezec - riksa

Den 119 az 127; 16.11.2006 New Jalpaguri - 24.11.2006 Kalkata, odjezd do Bangladese

Rano v 7 jsme v New Jalpaguri. Chvilku se dohadujeme co dal. Jestli jet parnim vlackem "Toy train" 8 hodin az do Darjelingu, nebo jet jeepem jen 3 hodiny. Vyhraje jeep a za 200R dohromady stoupame z mesta Siliguri (118m n.m.) az do Darjelingu (2134m n.m.). Cesta vede nadhernou horskou krajinou, uz se tesime az uvidime nejaky poradny nepalsky hory. Koleje parniho vlacku vedou porad kolem silnice, projizdeji skrz vesnicky, no je to parada. Chvilema nechapeme, jak to vubec mohli postavit. S pribyvajici nadmorskou vyskou, ale umerne klesa teplota, takze kdyz kolem poledne vystoupime v Darjelingu, musim si vzit mikinu, ponozky a dlouhy kalhoty. Hned vystoupame asi 200m az na vrchol svahu a ubytujme se v peknem hotelu za 250R na noc. Zima je nam cim dal vic a tak si hned zajdeme vedle do restaurace dat obed. Po obede dame i pivko a kdyz padne na udoli mlha pokracujeme dal. No sedeli jsme az do noci. Je treba si cas od casu vycistit hlavu. Rano je ale krusne. Je zima a boli hlava. Dnesni den bude zewling. Takze lezime na pokoji, koukame na sport, zajdeme na net, povecerme a jdeme spat. Rano je krasne a konecne je videt cely masiv hory Kanchenjunga, treti nejvyssi hory sveta. Hned vse pofotime, zbalime bagly, nepotrebny veci z baglu nechame u jedny hodny babicky a jeepem se presuneme 30km do vesnicky Manebhajang. Tam se u policie zapiseme do hnihy a vyrazime na nekolikasdenni trek po hranicich Indie a Nepalu. Cesta z Manebhajang (2134m) stoupa neskutecne prikre az na vrchol prvniho kopce. Byly to normalnu schody. Chvilku si odpocineme u paradniho budhistickeho templu a jiz radne obleceni pokracujeme po silnici stale vzhuru. Po 3.5 hodinach jsme u dnesniho cile nasi cesty, vesnicky Tungla. V mlze se ubytujeme v horske chate (3070m). Hned sundame mokry hadry a umejeme se v jednom kyblu horky vody. Jo na horach se musi setrit. V pokoji je 12stupnu a tak do 18 lezime pekne pod perinami. Pak se obleceme a povecerime vedle v dreveny boude-kuchyni. Dostaneme kopec rejze se zeleninou a rybou. K tomu par caju a hura spat. V noci se nam do chaty nekdo dobejval, ale asi pak odesel. Rano je jak vymalovany. Hned vybehneme pred chatu na slunicko a susime mokry veci. Posnidame caj a syr a vyrazime na dalsi cestu. Dnes chceme dojit az na vrchol nejvyssi hory Darjelinske oblasti a to Sandakhpu (3636m). Je to pres 20km, tak to snad dame. Cesta vede nejprve skoro o rovine az do vesnicky Jaubari (2980m). Dame chvilku pauzu a u nepalske rodinky dame caj. Ano jsme v Nepalu. Cesta nejak odbocila z hranice a ted jsme regulerne v Nepalu. Z Jaubari se doslova propadneme do Garibans (2610m). Na 2km sestoupime skoro o 400m. Zde se zapiseme do dalsi knihy a zaplatime po 100R za vstup do Narodniho parku. Z Garibans je to u jn 13km, ale za to prevyseni 1000m. Cesta je neskutecne strma. Tady snad ani jeep nemuze vyjet. V pulce cesty se navic k huste mlze prida bourka, tak jsme skoro hodinu skovany v malem domecku u pece. Pojime polivku a testujeme jaci syr. Ten je ale tak tvrdy, ze na ho deda musi useknout sekerou. Pak ho uz jen zuzlate v puse, az se rozpusti. Chut nema ale skoro zadnou. Robovi pri zvejkani dokonce vypadla plomba se zubu. Pocasi porad nic moc, ale po prohlidce mistni chaty, se nam tu spat rozhodne nechce. Nejsou jeste ani 2 hodiny a tak oblikneme vsechny veci a razime na vrchol v destiku. Ten po chvili prestane, ale mlha je porad husta jak v rakosnickovi. O pul 4 jsme konecne navrcholu. Dole nam vojaci rikali, ze cesta trva dva dny. Netrvala, ale museli jsme poradne zabrat. Nahore v Sandakhpu, ale neni videt vice nez na 10 metru. Ubytujeme se v horske chate a naproti v hotelu si domlivime na 6 veceri. Je 5 stupnu a tak se ohrivame panakem skveleho rumu. Do vecere lezime v posteli a dumame co zitra. Vecere je skvela. Dame rejzi a kureci cury a jako bonus pecene jaci maso. Je susene, takze cerne a tvrde, ale opecene a s palivou omackou docela zajimava chut. DO caje posleme rum a hned se jdeme zavrtat do perin. V noci zacne prset a teplota nam klesne na -2 stupne. Budik zvoni v 5:20, ale venku neni videt na krok. V 6 ani v 7 to neni o moc lepsi. V hotelu dame snidani a rozhodujeme se co dal. Ze Sandakphu je totiz videt Mt.Everest, Makalu a Lhotse, 3 famozni nepalske osmitisicovky. Mlha ale neprestava a mistni tvrdi, ze jen tak neopadne. Smutne se loucime se snem videt Everest. Pofotime alespon zmrzle stromy a pomalu se vydavame na zpatecni cestu do Manbhajang. Celkem je to 32km, takze poradnej ranec. Navic je to porad z brutalniho kopce, takze me dost boli prsty u nohou. Zpet se nazime jit jinymi cestami a docela se nam to dari. Mlha se nas ale drzi jako cert. Jen asi na 15 minut vylezlo slunce a tak jsme meli sanci videt alespon par kopecku. Po vysilujicich 8 hodinach chuze jsme konecne v Manebhajang. Je neco po 4 hodine a jeepy do Darjelingu uz dnes nejedou. Skoda. Ubytujeme se v hotelu Kanchenjunga (taky jak jinak) a po teple sprse s kyblu a veceri ulehame k zaslouzenemu spanku.

KanchenjungaCajova pauza - trek

Pasacek prasat - Jaubari - NepalJaci syr

Rano mrzne az prasti - SandakhpuSkola vola?

Rano se presuneme jeepem do Darjelingu, vyzvedneme u babicky veci a ubytujeme se v nejstarsim mistnim hotelu "Main olde Bellevue" z roku 1890. Za 500R mame krasny dva pokoje s koupelnou, teplou vodou, TV a vyhledem na hory. Samozrejme je mlha, takze vyhled je nula. Porad lehce poprchava, takze se ven vylozene nechce. Ale prekoname to a navstivime Himalajske ZOO plne misnich zvirat. mame tak moznost videt cervenou pandu, tibetskeho vlka a hlavne snezneho leoparda. Hned vedle si prohlidneme muzeum Mt. Everestu. Je plne stareho vybaveni a fotografii z prvnich pokusu o zdolani teto nejvyssi hory sveta. Na kopci objevime i hrob a sochu serpy Norgeye Tenzinga, verneho to druha Edmunda Hillariho. Chovna stanice sneznych leopardu je zavrena a tak nam uz zbyva jen zlaty hreb Darjelingu a to cajove plantaze. Sestoupime do udoli, kde se doslova prochazime cajovymi poli. Skoda jen, ze je uz po sezone a fabrika na zpracovani caje je zavrena. Cestou zpet ale Roba chytne zub a tak nevaha a navstevuje mistniho zubare. No dopredu musim rict, ze i pro me to byl silny zazitek. Ordinace je v malem drevenem domecku primo na ulici. Nastroje pohazene na stole, kreslo jak z 50. let. Vrtacka je pripad sam pro sebe. Motor je velky jak u velky vrtacky do dreva. Rob to ale proste dal. ZUbar nastroje vydesinfikoval lihem a uz se vrta. Vrtak se na muj vkus rozjizdi dost pomalu, coz Robovy vubec nepreju. No za pul hodiny je po vsem. Zubar dostane za dva zuby 400R. Rob ale neni moc spokojen. Celou dobu mel totiz v puse tampon napustenej lihem, takze ma uplne spalenou dasen. U vecere to taky silne pociti. Po vrtani zjistime na nadrazi odjezdy vlacku a po veceri sedime na netu. Vecer vypadne v celym meste proud, takze nejde ani TV ani netece tepla voda. No to je tea hotel a vsechny prachy. Uplne nejhorsi ale je, ze jsme v knihkupectvi zjistili, ze nami vytipovany hranicni prechod do Bangladese v Haldibardi je od roku 2002 uzavren a misto nej funguje silnicni prechod v Burimari. Na tenhle stary zapomenuty prechod do Bangladese jsme se obzvlaste tesili. Do Haldibardi totiz dojedete vlakem, na nadrazi dostanete vystupni indicke razitko a pak jdete po starych zrusenych koleji 7km pesky do Bangladese do mestecka Chiliharti. Tam musite nekde objevit celnika, kterej si vas zapise do knihy a da vam vstupni razitko. Cela cesta navic vede hustym pralesem. Mohla to byt parada, ale svet se rychles meni... Rano rychle sbalime a v 9:15 odjizdime parnim vlackem smer udoli, mestecka Kurseong. Vlacek jede neskutecne pomalu, tech 31km valime pres 3 hodiny. Ale presto je to zazitek. Vlacek se krouti zatackami, kola skripaji, pruvodci sedi na strese, kluci ve vesnicich z venku naskakuji a zase seskakuji z vagonku, no je to zabava. A to vse za 26R. V poledne jsme v Kurseongu a zbylych 50km uz dojedeme busem. Ten to zvladne za 2 hodiny. Dole v Siliguri je konecne teplo. Vysvleceme se do tricek a hledame bus na bangladesskou hranici Burimari. Na informacich nam poradi bus do mesta Malbazar, kde ale musime prespat a rano na hranice. Tak to by bylo. Vymenit indicky rupie za bangladessky taka se nam ale nepodari. Tak snad na hranicich. Riksou dojedeme nekam 5km za mest a klasicky naskocime do rozjizdejiciho se busu smer Chalsa. Za 2 hodiny jsme vyhozeni kdesi ve meste Malbazar. Dobry, mesto nezname, nemame ho ani na mape, takze navime kde vlastne jsme. Mistni nam ukazou dost nobl turisticky hotel. Pokoj usmlouvame na 300R a dame skvelou veceri. Mam kureci spiz se smazenou ryzi. No je toho kopa, konecne se po case zase normalne najim. Zapijeme to pivkem a protoze jsme uz 4 mesice na ceste, zavrsime to i malou oslavickou.

Panda cervenaI caj kvete!

Zubar???

Vcera jsme se od mistnich dozvedeli, ze asi 20km odtud je prirozdni rezervaci Gurumara, kde se daji videt sloni, tygri a nosorozci. No to si preci nemuzeme nechat ujit a dopoledne se na to jedeme mrknout. Rezervace je ale prave a jen dnes, no proste ve ctvrtek je ZAVRENA. Tomu se muzeme jen zasmat a jdeme zjistit info nedaleko do vladnich kancelari. Ta nam reditel chvilku vypravi jaka je to parada pozorovat slony pri krmeni, koupani, myti atd. plus vylet jeepem do pralesa a bydleni v domecku 20metru nad zemi v korunach stromu. SAmozrejme s jidlem. A to vse za pouhych 4000R. Hmm. Bereme bus zpet do Malbazar, zbalime bagly a za 15 minut uz sedime ve stejnym buse, ale jen na opacnou stranu. S jednim prestupem se dostaneme do hranicni vesnice Chandrabadra. Porad mame obavy, ze nas tam celnici s nasim vizem nepusti, ale kdyz nam chlapek v buse rekne, ze normalne se bangladesskym celnikum strci 300r a projde se i bez pasu, obavy jsou ty tam. Na hranice je to 1 km pecho. Je neco po 16 hodine a uz se stmiva. Vytrhane koleje znaci, ze uz ta hranice konecne bude. No hranice. Na ceste je proste zavora a okolo dreveny domecky. V jednom vymenime 1000Rupii za 1520Taka a plni ocekavani jdeme na indcky vystup. Tam se nas ale ujme strasne aktivni urednicek a ze kdyz mame v pase napsano prechod Benapole, ze mame prejit tam a ne tady. My mame pripraveny pribeh, ze co se to jako deje, ze jsme mysleli ze Benaole je tady a ze jsme to na konzulatu povidali. On se ale jen neuveritelne zakerne smeje a ze to prej neni mozny a at jedeme zpet do Kalkaty. Prece nepojedeme 600km zpet a nechame si zavolat celnika z Bangladese. To je postarsi chlapek a kdyz mu vysvetlime nasi situaci, vypada, ze by za uplatek vstup povolil. Ind ale furt neco keca, az me to vytaci. Navic je kolem nas asi 20 cumilu, takze kdyz Bangladesanovi nabizime extra money, prost to pred tema vsema lidma nemuze prijmout. Tak jsme teda do Bangladese neprosli!!! Nasrany se vratime do vesnice. Hotel tu asi zadny bude, tak vymejslime blbosti, jako ze budeme spat u celnice apod. Nastesti jede bus do nejblizsiho mesta. Uz se rodi plan jeste dnes odjet nocnim vlakem nebo busem do Kalkaty. Vlaky jsou ale tady na severu plne na tejden doproedu, takze zbejva bus. Posledni by mel jet kolem 9 hodiny. Meme tedy 3 hodiny se dostat do Siliguri. Bus ale prijede az za 45 minut. Celou cestu to sice pali jak o zivot ale tesne pred Siligury je bourcka a tak stojime skoro hodinu v kolone. Indove navic totalne zablokuji oba pruhy, pac neveri, ze se ta kolona ned objet. No neda a tak kazdou chvili proti sobe stoji dva nakladaky a troubi se a couva se a nadava se. No jsou to blazni. V 9:30 jsme v Siliguri a mistni tvrdi, ze uz zadny bus do Kalkaty nejede. Zase ty jejich kecy. Hned jak vystoupime chytne nas manik za rukav a bezime na nadr. Za minutu mame listek, vykoname potrebu a uz sedime v luxus buse do Kalkaty za 3x300R. Cesta ma trvat 12 hodin, ale co to pro nas je. Mame za sebou delsi i horsi. Jenze v Indii cas nic neznamena. V 13 hodin jsme v Kalkate na nadrazi Esplanade. Misto slibovanych 12 hodin jsme jeli 16, coz nam totalne rozbilo plan, jeste dnes rano odjet do Bangladese. No tak pojedeme zitra ne. Jedina pozitivni vec je, ze jsme na nadrazi Esplanade, jedinem co v Kalkate zname. Do ctvrte s hotely je to 10 minut pesky. Jsme unaveni (vlastne sedime v buse s malymi prestavkami uz od 11, takze 26 hodin), ale jedno mistni 8% pivo strong nas rychle zvedne na nohy. S dobrou naladou si najdeme maly, ale cisty pokoj, vymenime dolary na rupie a koupime listek na bus do Dhaky na zitra rano v 6:30 (3x550R). Tak snad zitra v Bangladesi.....

Toy train - DarjelingMistni tabak - Malbazar

Po kolejich do Bangladese???



Dalsi stranky: Den 1 az 56 Den 57 az 102 Den 103 az 127 Den 128 az 172 Den 173 az 214 Den 215 az 312 Den 313 az 383 Den 384 az 467 Statistika Cesty